Co se (ne)šušká v Evropě

Vox populi, vox dei. Hlas britského lidu promluvil, ať už se to Evropě líbí, nebo ne. Zpochybňovat tento fakt, nebo hledat cestičky jak se z tohoto rozhodnutí vyvléci, není nic jiného, než produkce zbytečných písmenek. Pokud by totiž někdo zabránil realizaci odtržení Británie od EU, postupoval by proti nejzákladnějšímu principu demokracie. Takže? Rozhodnuto. Tečka.

Hned po tomto rozhodnutí svolala kancléřka Německa schůzku zakládajících členů Evropského společenství. Ano, slyšíte dobře jen zakládající členové! Nikoli zástupců členských států, ale jen zakládajících členů. Situace je až tak vážná, že kancléřka ztratila poslední zbytek zábran a projevila otevřeně svou neúctu k názorům malých a pro ni bezvýznamných států. Zkusme si představit jak asi zněla první otázka tohoto setkání. „Co teď budeme dělat?“ Myslíte si, že tomu tak nebylo? Ale kdeže. Nikdo z účastníků totiž do poslední chvíle nepochyboval o tom, že je britský euroskepticismus jen okrajové punkové hnutí, podporované britskými rybáři a nevzdělanci z venkova.

Takže co budou dělat? Prakticky se nabízí dvě možnosti.

Možnost číslo jedna – vzít rozum do hrsti a jednat s Brity o oboustranně výhodné ekonomické spolupráci.

Tohle řešení skutečně nabízí zdravý rozum, protože ať tak či onak, není možné tak velkou zemi v globálním světě ignorovat. Ono nelze ignorovat spolupráci i s malou zemí velikosti České republiky, ale proč v tomto případě nezdůraznit velikost. Jenže… V případě že k tomu dojde, vznikne nebezpečný precedens. Britové na to vydělají politicky. Stanou se uživateli výhod společného evropského trhu, ale nemusí se řídit směrnicemi a politickými rozhodnutími Bruselu. Jak geniální! Britové jen získají a některé země může napadnout, že je vlastně evropská vláda k ničemu, tak proč také neodejít. Navíc nezávislá rozhodnutí britské vlády může negativně ovlivnit i rozhodování EU. Zkusme si třeba představit, že Britové odmítnou účast na sankcích proti Rusku. V tom případě se jim otevře zlatý důl – obrovský spotřebitelský prostor opuštěný Evropou.

Možnost číslo dva – lídři Evropy se rozhodnou Brity potrestat a otevření volného trhu budou provázet obstrukce a neochota k dohodě.

Jak se však v takovém případě zachová Británie? Obrátí se na svého tradičního spojence USA a rozšíří spolupráci až na tolik, že spolu nejen vytvoří nový ekonomický prostor, ale také ohrozí dohodu USA a EU. Nebo taky ne. Osloví sankcemi oslabené Rusko a na brexitu vydělá ještě více. A co tak jednání z USA a Ruskem současně? A co tak rozšíření spolupráce s Čínou?

Vypadá to, že tak či onak, Británie vykročila tím správným směrem.