Sedmnáctá spolková země Německa

Jiří Pehe (* 26. srpna 1955, Rokycany) je český politolog, spisovatel a politický komentátor. Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla. 

Od roku 1999 je ředitelem New York University v Praze a přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Vede pražský Institut pro demokracii a kulturu Newyorské univerzity (PIDEC). V letech 1997 až 2008 byl členem programového výboru a správní rady Nadace Forum 2000, která organizuje pravidelné mezinárodní konference. Od května 2002 byl sedm let členem správní rady Nadace Michaela Kocába,

která spravuje 29 milionů korun pocházejících podle policejního vyšetřovatele Václava Lásky z vytunelovaného fondu TREND.

V současnosti se pan Pehe mimo jiné zabývá komentováním politických událostí na Novinkách.cz. Jeho komentáře odpovídají názorům jeho chlebodárců. Někdy působí umírněně, opatrně obchází a jemně našlapuje kolem problému, někdy se skutečně „odváže“ a ukáže pravou tvář.
To se stalo 13. září v komentáři zvaném „Visegrád táhne Česko ke dnu“.

Vezmeme-li v úvahu, jak připomíná kupříkladu komentátor David Klimeš, že ekonomicky je ČR de facto sedmnáctou spolkovou zemí Německa, mohlo by integrační zaostávání Česka mít eventuálně dost nepříznivé dopady i na naši momentálně vzkvétající ekonomiku.

Čeští politici se ale chovají tak, jako by si nebyli těchto rizik vědomi. Ve víru migrační krize se mnoho z nich chová k Německu, zejména k jeho kancléřce, hystericky, občas urážlivě. A namísto budování co nejsilnějších politických vazeb s tou částí Evropy, na níž ekonomicky závisí, se ČR raději drží posilování visegrádské spolupráce.

Ta v jistých obdobích dávala smysl. Třeba v době, kdy si čtyři země Visegrádu navzájem pomáhaly v úsilí připojit se k EU a NATO. To byl pozitivní cíl.

Pokud znáte zaměstnavatele pana Pehe (viz. výše), jsou jeho slova mnohem pochopitelnější, že?

Strach a předsudky
Jenže oživení visegrádské spolupráce po vypuknutí migrační krize je bohužel založeno jen na společném strachu z migrace a předsudcích vůči západu EU.

Strach, předsudky, či opatrnost? Myslím, že už nyní se ukazuje, že byla kancléřka Německa poněkud neopatrná (pokud to tak lze říci). Sdělují ji to voliči, kteří likvidují jednu politickou pozici její strany, za druhou.

Polsko a Maďarsko mají už nějakou dobu autoritářské vlády jedné strany, ztělesňované Jaroslawem Kaczynským a Viktorem Orbánem. Slovensko se sice s vládou jedné strany, jejíž tváří byl Robert Fico, rozloučilo po minulých volbách, ale ani současný kabinet, kterého se účastní i Slovenská národní strana, nemá dobrou pověst.

Česko je zatím jedinou zemí V4, která se vládě jedné strany a autoritářskému pošlapávání principů liberální demokracie vyhnula. Na západě Evropy sice budí rozpaky jak některé výroky a činy prezidenta Miloše Zemana, tak přítomnost Andreje Babiše ve vládě, ale obecně má Česko lepší pověst než zbytek Visegrádu.

Ještě byste měl dodat populistické a xenofobní vlády. Zato naše vláda je v pořádku. Od začátku přísně proevropská (co na tom že Evropa řeší hlavně zahnutí banánů a ochranu francouzského a španělského zemědělství). Nyní cítí, že ztrácí podporu voličů. Rozjela sice obvyklou mediální kampaň za pomoci agentur „veřejného“ mínění, ale to tentokrát už nestačí. Bude muset obrátit, nastal čas voleb.

Visegrádský omyl
Jenže česká vláda je zřejmě odhodlána zbytky tohoto dobrého obrazu pohřbít. Jak jinak si vysvětlit, že český premiér nepřímo asistuje Orbánovi a Kaczynskému, když tito dva politici nevalné pověsti volají ve světle brexitu po kulturní (kontra)revoluci v EU a prezentují plán jak „reformovat“ EU podle jejich konzervativně nacionalistických představ tak, že by z ní v dnešní integrované podobě moc nezbylo?

Je to plán, který tvrdé jádro EU samozřejmě nemůže brát vážně. Naopak: jen dál přispívá k tomu, že členství zemí V4 v EU začíná považovat unijní západ za omyl. Prestižní deník Financial Times nedávno popsal země Visegrádu jako „trapné“. [celá zpráva]

To, že ČR de facto dělá Orbánovi a Kaczynskému stafáž, nás více a více vzdaluje od toho, co bychom jako země s bytostnými ekonomickými zájmy na západě EU, a jako faktický ekonomický přívěsek Německa, dělat měli.

Pane Pehe. Netuším kdo by nám měl být bližší, než státy, které měly stejnou výchozí pozici při vstupu do EU. Netuším také, kdo jiný by se s námi spojil, aby hájil zájmy malých států (kterým nepochybně jsme), vůči hospodářsky mnohem vlivnější Francii, Itálii, Španělsku a Německu. Pokud to nevíte, tak je v žebříčku zájmu každého (i toho velkého) státu především blahobyt vlastních obyvatel. Nikoli kuratela slabších států, jak se nám snažíte podsunout. Pokud je tato úvaha „trapná“, pak nechť jsem trapný.

Zdroje:

  • wikipedia.org (informace o panu Pehe)
  • novinky.cz (komentář „Visegrád táhne Česko ke dnu“)

takoka