Na Rusy!

My, kdož jsme trvale vychováváni americkými filmy o chrabrosti americké armády, kterým bylo neustále opakováno, že demokracie není věc samozřejmá a musí se bránit i se zbraní v ruce, teď čelíme faktu, že se na naši severní hranici šikují vojska prvního zásahu proti nepříteli – slovanovi. Není to tak dávno, co jsem zvažoval myšlenku, jak půjde česká armáda ruku v ruce s wehrmachtem (pardon s Bundeswehrem) do útoku proti Rusku. Je paradoxní, že jsme spojenci našich historických nepřátel, proti příteli, který má s námi společné kořeny, kulturu a dějiny.

Absurdní myšlenka. My po boku s Němci, proti Rusům, jenže tak se to od nás pravděpodobně čeká.   Už to tu jednou bylo a ukázalo se, jak neuvěřitelně to nefunguje. Za první světové války jsme byli součástí těch jiných. Nikoli našich. Výsledek? Stovky a tisíce přeběhlíků.

Pokud bychom se měli zamyslet nad tím, jak blízko máme vojska prvního úderu z jiného kontinentu, musí nás každého napadnout, proti jaké hrozbě? Proti někomu, který nesděluje záměr útočit, zejména proto, že nemá dostatečnou kapacitu, nemá motivaci, dostatečně promyšlenou strategii ani ideologii okupace.

Nadšení Poláků lze pochopit. Chování Rusů bylo pro ně vždy nečitelné už od paktu Riebbentrop – Molotov, v důsledcích, které z něj vyplynuly. Také Katyň je bohužel stigma, které vztahy mezi těmito státy nepřidalo ke klidu. A zlepšení vztahů mezi Polskem a Ruskem je v nedohlednu.

Jak to vidíme my? V roce 1945 jsme byli osvobozeni Rudou armádou. Jistě, byl to také mimo jiné krok k praktické kolonizaci naší země, ale nemělo by být bez povšimnutí, že se jednalo o dohodu VŠECH vítězných stran. V tomto okamžiku ještě česká vláda nepřipustila přítomnost cizích armád na našem území. K tomu došlo teprve po ohrožení statu quo, po pokusu o změnu společenského systému (co jinačího by to mohlo být) v roce 1968.

Musíme si položit tyto otázky:

Je důvod, aby se Česká republika angažovala v konfliktu NATO – Rusko?

Je Rusko skutečný nepřítel, tak jako ho vnímá USA?

A nakonec:

Je skutečně ta idea, nebo americký způsob života, (filtrovaná EU) skutečně ta myšlenka za kterou stojí za to umírat?